Hlavní strana

Pyrrhos Epeirský

Pyrrhovy války mají kořeny o mnoho let dříve, kdy začala tzv. řecká kolonizace, pro neznalce osidlování pobřeží Středozemního moře obyvatelstvem řeckého původu. Nejvýznamnějšími městy se staly Syrakusy a Tarentum (dnes Tarent) a to díky své výhodné poloze, která umožňovala snadný obchod s ostatními národy. Tarent byl v době svého rozkvětu, asi 300 př.n.l. bohatším a větším než Řím, měl velmi silné loďstvo. Zpočátku byly vztahy mezi oběma městy pouze chladné, ale po skončení Samnitských válek začal římský vliv pronikat až příliš blízko Tarentu. Spory se vyhrotily v roce 280 př.n.l., kdy římské legie přispěchaly na pomoc městu Thurie, které bylo napadeno lukánskými kmeny. To Tarent považoval za zásah do svého teritoria, neboť Thurie ležely na druhé straně Tarentského zálivu. Když lodě Římanů přistály v Tarentu po návratu z osvobozeného města, byly napadeny rozbouřeným davem, dodnes se přesně neví, kdo dal k tomuto činu popud. Nicméně, posádky lodí byly z části zabity a prodány do otroctví, lodě samotné potopeny či zajaty. Řím se snažil ještě vyjednávat, ale Řekové to odmítli a do svého města pozvali Epeirského krále, Pyrrha.

Pyrrhos se již dříve proslavil jako vynikající vojevůdce, na čas ke svému království připojil i Makedonii. Byl i velkým dobrodruhem, a tak neváhal dlouho a přispěchal do Tarentu i s armádou čítající 25 000 makedonských elitních vojáků a také několik slonů. Od  řeckých měst ale nezískal plnou podporu, některá odmítla proti Římu otevřeně vystoupit. Přesto se Pyrrhos s Římany střetl, a to u Herakleie. Falanga se opakovaně pokoušela prorazit řady Římských legií, ale utrpěla při tom těžké ztráty. Krvavé boje ukončili teprve Pyrrhovi váleční sloni, kteří rozehnali nepřátelskou jízdu a posléze i pěchotu. Pyrrhos zvítězil, ale zaplatil za to vysokou cenu. Římané však opustili jižní Itálii a Pyrrhos obsadil město Latium, ale neobdržel pomoc od Etrusků, jak doufal, a stáhl se tedy znovu na jih.

Jeho vítězství mu ale přineslo další spojence v podobě jihoitalských kmenů, a tak mohl další rok, 279 př.n.l. s doplněným vojskem znovu zaútočit na Římany. Armády se setkaly u Auscula. Začaly boje a stejně jako před rokem legie statečně odrážely falangu, na obou stranách byly strašné ztráty. Krev se prolévala až do setmění, ráno opět. To už ale dal Pyrrhos rozkaz zaútočit svým slonům, kteří nakonec celou bitvu rozhodli ve prospěch Tarentu. Vítězství ale nebylo úplné, neboť mnoha legionářům se podařilo uprchnout do nedalekého opevněného tábora. Když procházel vítězný velitel po bojišti, spatřil, že jeho vlastní ztráty předčí počet padlých nepřátel. Hořce si prý povzdechl: “Ještě jedno takové vítězství a jsem ztracen.“

Navzdory porážce Řím odmítl jakýkoliv mír, a Pyrrhos poté, co se Kartaginská vojska roku 278 vylodila na Sicílii a začala ohrožovat tamní osady, odešel z války s Římem na pomoc Syrakusám. Zde mu zpočátku přálo větší štěstí-zahnal Kartagince zpět do jejich pevností a některé i dobyl. Chystal se i na invazi do Afriky, ale řecké státy na Sicílii se od něho odvrátili. K tomu přišel o část svého loďstva v bitvě, a tak opustil ostrov a vrátil se zpět do Kartága, které nutně potřebovalo pomoc.

Pyrrhos vytáhl opět proti Římu, ale v bitvě u Maleventa v roce 275 př.n.l.byl poražen. Přispěl k tomu i fakt, že se římská vojska naučila bojovat proti slonům-údajně vrhala slonům oštěpy do chobotů, což je splašilo natolik, že pro bitvu již byli nepoužitelnými. I když porážka nebyla rozhodná, přesvědčila Pyrrha, aby se vrátil zpět Tarentu. Tam nechal část svého vojska a se zbytkem se vrátil do Řecka, kde doufal získat spojence pro válku s Římem. Opět se mu dařilo, když dobyl většinu Makedonie i Thessalie, ale byl odražen od Sparty. Tento velký vojevůdce pak zemřel nehrdinskou smrtí, která byla snad posledním dílem smůly, která ho jeho taženími provázela. V roce 274 ř.n.l. byl zabit kamenem, hozeným jakousi stařenou ze střechy při dobývání města Argos.

Zpět na seznam osobností

Hlavní strana