Hlavní strana

Kýros II. Veliký

 Přesný rok narození budoucího velekrále perského, Kýra II., není známo. Jeho otcem byl Kambýses, lenník médského krále Astiaga. Proti němu Kýros po třech letech poddanské vlády povstal a po tříleté válce Astiaga zajal a Médskou říši obsadil. Psal se rok 553 př.n.l., který může být považován i za rok vzniku Perské říše, trvající až do roku 331 př.n.l. Roku 547 se pak na jejích hranicích objevil Lýdský král Kroisos, ovládající Malou Asii, který se nechal k válce přesvědčit mj. i proslulou věštbou, která pravila: "Překročíš-li řeku (Halys), zničíš velkou říši." 

 Věštba ovšem neříkala, která říše to bude a jak se ukázalo později, tou zničenou měla být Lýdie. Kýros proti Kroisovi vytáhl a vojska změřila své síly v bitvě u Ptherie. Po dlouhé krvavé řeži, která skončila nerozhodně, se Kroisos stáhl, aby přes zimu doplnil stavy vojska a znovu zaútočil. Kýros ho ale předběhl, vstoupil do Lýdie a střetl se se svým protivníkem v bitvě u Thymbry. Disponoval poněkud slabší armádou o 50 000 mužích, přesto zvítězil, oblehl a dobyl hlavní město, Sardy. K podrobeným národům se choval velmi mírně, dovoloval vyznávat jakákoliv náboženství, místním vládcůmOsobní stráž perského krále, tzv. Nesmrtelní. umožňoval vládnou poměrně svobodně.

 Při dalších taženích v letech 546-545 ovládl Kýros II maloasijské městské státy s Řeckým obyvatelstvem, spolek Likie dlouho odolával a obléhání jeho hlavního města, Xanthi skončilo sebevražedným útokem obyvatel. Mýlétos se podrobil dobrovolně a spíše než podřízeným se stal spojencem Persie. Pak upřel Kýros svou pozornost na východ. Při výbojích dobyl od roku 545 do roku 539 část Parthie, Sogdian a Baktrii a hranice rozšířil až k řece Indus, na severu k Aralskému jezeru. Potom obrátil svojí pozornost na Babylonskou říši, která byla sice na ústupu, přesto ale stále mocná. V roce 539 se střetl s tamním králem Nabonnidem a zvítězil.

 Pak oblehl "nedobytné" město Babylon. Podle jedné verze mu brány otevřeli samotní obyvatelé, podle druhé jeho vojáci, kteří překročili vodní příkop, jednotky nepřítele překvapili a porazili. Ať to bylo jakkoliv, vstoupil Kýros II., nyní již oprávněně nesoucí přízvisko Veliký, do tohoto velkoměsta a stal se králem i v Babylónské říši. Jak vypráví bible, propustil všechny obyvatele židovského původu z Hrobka Kýra Velikého v Pasargardách"babylónského zajetí". Někteří se vrátili do Palestiny, někteří zůstali.

 Z hlavního města, Pasargardae, vytáhl tento Peršan ještě téhož roku proti skythským kmenům. Podle Héródota tam byl v bitvě poražen a zabit: Myslím, že to byla největší bitva ze všech, které kdy barbaři mezi sebou svedli. Domnívám se, že probíhala takto: Nejprve na sebe na dálku stříleli šípy. Pak, když už všechny vystříleli, srazili se kopími a meči. Boj trval dlouho a žádná ze stran se nechtěla dát na útěk. Nakonec však Massagetové zvítězili. Většina perského vojska tam na místě zahynula a padl i sám Kýros, když byl kraloval celých děvetadvacet let." napsal.

 Po smrti Kýra Velikého roku 539 př.n.l. sahala Perská říše od Indu po Malou Asii a stala se nejsilnější zemí tehdejšího starověkého světa. Na 200 let ovládla oblasti kolem Mezopotámie a její hlavní město Perseopolis vzkvétalo. Konec Perské říše přišel až s nástupem Makedonie. Poslední král, Dáreios III. byl vlastními lidmi v roce 331 př.n.l. zabit a říše se stala dědictvím Alexandra Velikého.

Zpět na seznam osobností

Hlavní strana