Kongo

Japonsko se po reformách Meidži stalo rychle se rozvíjející ambiciózní mocností. Západní země se rozhodly toho využít a roku 1902 uzavřela Velká Británie s Japonskem spojeneckou smlouvu. Na základě této dohody se otevřely anglické loděnice japonským objednávkám a Japonci postavili svoje první obrněné křižníky teprve roku 1907. Nicméně postupně začali přenášet výrobu do svých loděnic a poslední lodí, na kterou dostaly zakázku britské loděnice Vickers, byl právě bitevní křižník Kongo. Měl sloužit jako vzor pro stavbu tří stejných lodí, ovšem již v samotném Japonsku. Objednávka na stavbu Konga byla podána roku 1910. Po menších třenicích bylo rozhodnuto osadit loď děly ráže 356 mm, které byly v té době úplnou novinkou na trhu. Kongo, pojmenované podle japonské hory, bylo dokončeno roku 1913 a ještě téhož roku přeplulo do Japonska a bylo zařazeno do flotily.

Ostatní tři lodě této třídy, Hiei, Haruna a Kirišima, byly dokončeny a předány námořnictvu v letech 1913-1915. Po vypuknutí 1. světové války se japonské velké lodě do bojů příliš nezapojovaly, a tak přečkaly válku beze ztrát. Po válce se Japonsko namísto výstavby velkého počtu nových lodí rozhodlo vylepšit ty staré. Kongo se dočkalo modernizace v letech 1927-31. Největší změnou byla úplná přestavba můstku, který dostal podobu pagody, jak je nazýván tvar můstku typický pro japonské lodě. Po těchto změnách bylo Kongo zařazeno mezi třídu bitevních lodí, ale ještě roku 1937 prošla další modernizací, která ji zvýšila rychlost na 30,5 uzlu a přidala množství protiletadlových děl a znovu zvětšený můstek. Nicméně pancéřování zůstávalo i přes drobná posílení na kritických místech slabé (na bocích 203, na věžích 228mm).

Ihned po útoku na Pearl Harbour se lodě třídy Kongo zapojily do válečných akcí proti Britům na Malajsii a Nizozemcům u Indonésie. Na počátku léta roku 1942 byly tyto lodě převeleny do Tichého oceánu, aby se zúčastnily invaze na ostrovy Midway. Celá tato "párty", které se zúčastnil obrovský počet japonských plavidel, skončila ztrátou čtyř letadlových lodí a neúspěchem. Kongo a spol. ustoupila do japonských vod. Když se ale v srpnu roku 1942 vylodili Američané na ostrově Guadalcanal v Bismarckově souostroví a obsadili tamní letiště, s pomocí kterého získali převahu ve vzduchu, bylo rozhodnuto o nasazení těžkých bitevních lodí ke zničení amerického perimetru. Již 13. října v noci ostřelovaly lodě Kongo a Haruna asi dvě hodiny letiště na Guadalcanalu a změnily ho v ruiny, načež beztrestně odpluly. Američané ovšem s obrovským nasazením základnu obnovili, a tak zaútočily 12. listopadu bitevní lodě Kirišima a Hiei. V noční bitvě byly napadeny americkými křižníky, přičemž jednomu z nich se podařilo zásahem vyřadit lodi Hiei kormidlo. Ráno následujícího dne nad ní vykonaly letouny z Handersonova letiště rozsudek a první ze čtyř lodí třídy Kongo klesla ke dnu. O dva dny později, taktéž v noci, byla druhá loď Kirišima napadena americkou bitevní lodí Washington, která ji svými děly ráže 406 mm a výhodou radaru poslala bez milosti na dno oceánu. Tak zůstaly lodi Kongo a Haruna osamoceny a roku 1943 nepodnikly žádnou bojovou akci.

Až v červnu roku 1944 vyplul obě do letecké bitvy ve Filipínském moři, přičemž Haruna utrpěla těžká poškození, Kongo měla štěstí a vyvázla bez potíží. V říjnu téhož se ale obě lodě zúčastnily bitvy v zálivu Leyte, když se Američané vylodili na Filipínách. Bitva skončila porážkou Japonců (viz Nagato) a hlavní svaz admirála Kurity jen stěží unikl. Většina lodí odtud zamířila do Brunejského zálivu na severu Bornea. Kotviště se ale zanedlouho ocitlo pod těžkými nálety amerických letounů, a tak se velení flotily rozhodlo po malých skupinách přesunout lodě do vod kolem japonských ostrovů. Kongo a Haruna s malým doprovodem tvořeným torpédoborci vypluly 6. listopadu 1944. V té době ale americké ponorky zcela ovládly námořní trasy z japonských zámořských území a odřízly Japonsko od dodávek ropy a dalších surovin. A právě jedna taková ponorka, Seelion II, spatřila ve svém periskopu 21. listopadu dvě ustupující bitevní lodi. Tři torpéda první salvy zasáhla Kongo, Harunu zachránil před zničením torpédoborec Urakadze, který úmyslně veplul do dráhy torpéd směřujících na bitevní loď a vzápětí explodoval. Kongo se držela na hladině ještě několik hodin, ale pak na lodi explodovala skladiště munice a ta se následně rychle potopila. Haruna, poslední přeživší z prvních velkých lodí postavených v Japonsku, byla potopena 28. července 1945 při náletu v přístavu Kure.

Zpět