HMS Hood

Admirál Lord  J.A Fischer, jeden z předních důstojníků Royal Navy byl autorem nového typu lodí, a sice bitevního křižníku, který měl mít děla stejné ráže jako bitevní loď a měl být ještě rychlejší. To si ovšem vyžadovalo snížení nároků na pancéřování lodi. Přesto bylo v anglických loděnicích nakonec postaveno několik bitevních křižníků a jejich úspěchy v počátku války se zdály natolik velké, že bylo rozhodnuto postavit čtyři největší bitevní křižníky a lodě na světě. Měly mít rychlost 32 uzlů a obrovskou výzbroj osmi 380 mm děl, stejně jako lodě třídy Queen Elizabeth. Jak to u bitevních křižníků bývalo, vše odnesl pancíř-byl odolný v podstatě pouze vůči osmipalcovým dělům.

 Po bitvě u Skagerraku bylo ale všechno jinak.  Všechny tři velké lodě, které zde Britové ztratili, byly bitevní křižníky, a pokaždé byly potopeny stejně: slabý pancíř nezadržel explozi granátu a následující požár vnikl do muničních skladišť a vyhodil celou loď do povětří s katastrofálními ztrátami na životech. A tak tedy byla stavba na třech nových lodích přerušena, ale ne tak na čtvrté, pojmenované Hood. Po předchozích smutných zkušenostech bylo znatelně zesíleno pancéřování kritických částí lodi a posilování těchto míst probíhalo až do ukončení stavby roce 1920. Bohužel, paluba Hoodu byla pancéřována i nadále zcela nedostatečně a to se nakonec bitevnímu křižníku stalo osudným. 

 Během dvou světových válek se loď stala reprezentativním prvkem Royal Navy, pýchou Britského impéria. Tak se ale stalo, že Hood nebyl až do začátku války modernizován  a jeho slabá místa zůstala slabými. Na počátku 2. světové války byla v plánu jeho přestavba, ale tu už nestihl, neboť... V květnu roku 1941 vyplula německá loď Bismarck v doprovodu křižníku Prinz Eugen na svou bojovou plavbu s úkolem napadat spojenecké konvoje. Velení Home Fleet proti němu vyslalo mimo jiné i svaz složený z nové lodi Prince of Wales a právě Hoodu. Bismarck byl 23.května zpozorován dvěma britskými křižníky a 24.května došlo ke tragickému střetnutí. Viceadmirál Holland, velitel britského uskupení, si byl slabin Hoodu dobře vědom. Hodlal se proto velkou rychlostí přiblížit k nepříteli až na vzdálenost, kdy nebudou dopadat nepřátelské granáty na palubu pod velkým stupněm a kdy tedy nebudou mít možnost tak snadno proniknout pancéřováním paluby. Ovšem v mlze se oba svazy minuly a tak, když byl Bismarck zpozorován, byl místo před přídí za zádí Britů. Před šestou ranní hodinou vypálil Hood první salvu a Němci brzy odpověděli. A pátou salvou Hooda Bismarck zasáhl. Granát explodoval v komoře s municí do 102 mm děl, načež řetězovou reakcí vylétlo do vzduchu i skladiště 381 mm střel. To byl konec Hoodu. K obloze se vzepjal obrovský sloup plamene a trosky byly metány stovky metrů daleko. Během několika málo sekund se pak bitevní křižník po zádi potopil a dosedl na dno oceánu. Zachránili se pouze tři námořníci, zbytek nalezlo na největší lodi Royal Navy smrt. Po tom, co loď Prince of Wales zůstala v boji sama, těžce inkasovala a musela se z bitvy stáhnout.

Co zbývá dodat? Snad jen, že Bismarck byl po dramatickém pronásledování, za vydatné pomoci štěstěny nakonec dopaden britskými bitevními loděmi Rodney a King George IV., které ho proměnily v hořící vrak a poslaly ke dnu 27.května 1941.

Zpět